1. část

Historie Mouchnic, zachycená v písemných dokladech, začíná v polovině čtrnáctého století. Archeologické výzkumy však jasně dokazují, že území, na kterém se obec rozkládá, bylo osídleno ještě mnohem dříve, již v pravěku. Rozsah této publikace neumožňuje podrobné vylíčení dějin Mouchnic, pojďme se tedy zastavit alespoň u těch nejdůležitějších a nejzajímavějších okamžiků z bohaté historie obce.
Z archeologických nálezů zmíníme jen nejvýznamnější. V listopadu 1955 byly při výkopových pracech pro vodovodní potrubí narušeny pravěké objekty. Zjišťovací výzkum, který proběhl v srpnu příštího roku, odhalil rozsáhlé neolitické sídliště kultury s volutovou keramikou. Nebylo to až takové překvapení, protože již o mnoho desítek let dříve objevil známý moravský archeolog Inocenc Ladislav Červinka na dvoře domu č.p. 145 jámu s keramikou stejné kultury, ve které mimo jiné nalezl i pěknou nádobku s motivem lidských rukou na výduti. Sídliště se rozkládalo na pozvolném svahu jižně od obce na prostoru ohraničeném silnicí z Mouchnic do Koryčan a potůčkem, který se vlévá do Stupavy. Archeologové objevili stopy po obytných chatách (pravoúhlé kůlové konstrukce) a četné zlomky keramiky - hrubé střepy zdobené prstovými, čárkovitými a nehtovými obloučkovými vrypy nebo rytými liniemi. Z dalších nálezů stojí za zmínku poškozený klínek, rohovcové nástroje (rydla, škrabadla, srp), zlomek přeslenu, kamenný drtič, zlomky pískovcových podložek a přeražený břidlicový brousek. Nálezy je možné datovat do období kolem roku 3000 před naším letopočtem.
Na stejném místě byly nalezeny i hroby kultury se šňůrovou keramikou. První, který byl objeven již v listopadu roku 1955, obsahoval kamenný sekeromlat a dvě nádobky (byly bohužel zničeny). Kostra se nedochovala, byla objevena pouze nepatrná část lebky (další část lebky byla rozdrcena bagrem a záhy se ztratila). Druhý šňůrový hrob byl zachycen při výzkumu sídliště lidu s volutovou keramikou. Obsahoval celkem sedm nádob: velkou amforu, nádobu hrncovitého tvaru, pohárek s rozšířeným okrajem, dva džbánky, misku a další baňatý džbán. Ani zde se kostra nedochovala, mezi keramikou však byly objeveny dětské mléčné zuby. Pohřebiště je možné chronologicky zařadit do mladé fáze středomoravské skupiny kultury se šňůrovou keramikou.
Další zajímavá archeologická lokalita se nachází v trati "Požáry". Zde byly objeveny střepy (části hrnců, misek a pokliček), torza tenkostěnných nádob opatřených olovnatým průhledným, různě zbarveným polevem a malovaná keramika. Dále byl nalezen mosazný prsten s emblémem IHS (byl objeven na návsi u pomníku padlých), železný nožík, hřeb a část kovového síta. Celý soubor pochází z období středověku: je možné ho datovat do konce 14. a první poloviny 15. století.

Vyprávěním o archeologických nálezech jsme se dostali do období, které již máme zachycené i v písemných pramenech. Písemnosti všeho druhu - úřední spisy, korespondence, ale i zápisy ryze soukromé povahy - nás od této chvíle budou provázet na cestě minulostí Mouchnic až do současnosti. Musíme se však ještě jednou vrátit zpět do středověku, do doby vlády Karla IV, přesněji do roku 1350. V Moravských zemských deskách je totiž k tomuto roku uveden latinský zápis, který říká, že Alžběta z Mouchnic prodala dva lány, hostinec, mlýn a lesy ve vsi "Muchnycz" (čili v Mouchnicích) synům Maršíkovým a Velíkovým. Rovněž jim prodala zboží ve Vážanech u Koryčan (ty později zanikly) a v Ostrovánkách u Ždánic. V textu nejsou jména kupujících blíže upřesněna, z dalších pramenů však víme, že se jednalo o syny dvou bratrů: Maršíka Dupníka z Vážan a Velíka (nebo též Ve1iše) Dupníka ze Sobů1ek. Alžběta z Mouchnic pak ještě téhož roku 1350 prodala jeden lán a les v Mouchnicích Oldřichovi Psůtkovi ze Strabenic. Jsou to první písemné zmínky o obci Mouchnice.

Samozřejmě nemůžeme předpokládat, že by obec byla založena právě v tomto roku. Mouchnice bezpochyby již určitou dobu existovaly, pouze je nemáme doloženy v písemných pramenech staršího data.
Od roku 1350 se tedy setkáváme i s představiteli místní šlechty, s rodem z Mouchnic. Prvním známým zástupcem tohoto rodu je již zmíněná Alžběta; bohužel víme pouze to, že nadvakrát prodala dva díly obce. V žádném dalším zápisu již Alžběta nevystupuje, takže ani nemůžeme určit, zda měla další příbuzné (manžela, děti). Patrně však ano, protože příslušníci rodu z Mouchnic se v pramenech objevují po dobu přibližně padesáti let. Bohužel se naše znalosti mnohdy omezují jen na pouhé konstatování, že dotyčný šlechtic existoval. Jednotlivé zápisy jsou totiž často tak strohé, že není v našich silách zjistit ani nejzákladnější údaje, např. příbuzenské svazky nebo rozsah a velikost majetku.
Víme tedy, že k roku 1360 je v jediném zápisu uváděn Adam z Mouchnic a jeho manželka Jitka (Jutka). V letech 1376 až 1379 se v písemných pramenech vyskytuje Markéta z Mouchnic, která se provdala za Jezdoně Medka ze Stichovic a zřejmě pak přesídlila za manželem. Časové rozpětí samozřejmě neznamená, že by se Markéta dožila pouhých tří let. Nevíme, kdy se paní z Mouchnic narodila ani kdy zemřela, protože v pramenech tyto informace prostě nejsou; zápisy z uvedených let nám pouze dávají jistotu, že v daném období Markéta byla mezi živými.
Za bohatšího příslušníka rodu můžeme považovat Vaníka. Tom u kromě majetku v Mouchnicích a v sousedním Komosově patřila od roku 1376 i část vesnic Nuzířov a Lažany, v roce 1379 ještě dokoupil dvůr v Nuzířově a vlastnil i zboží v Roštíně. Vaník zemřel patrně roku 1398 a zanechal po sobě vdovu Johanku (poprvé se v pramenech uvádí roku 1373 již jako Vaníkova manželka a 1412 byla ještě prokazatelně mezi živými, takže se na středověk dožila poměrně vysokého věku) a syny Arch1eba a Jana. Ti v roce 1398 společně koupili od Archleba a Viléma z Klečan vsi Brt'oví s poplužním dvorem, Bolešín a pustou Lhotu. Takřka současně přitom Jan jménen ostatních sourozenců prodává ves Nuzířov s poplužním dvorem a další zboží v Lažanech, tedy majetek, který získal jejich otec. O rok později pak v souladu se svým strýcem z matčiny strany Mikulášem Romanem z Myslejovic Jan prodává veškerý svůj majetek v Mouchnicích (jednalo se přibližně o půl vesnice) mocnému pánu Jarošovi z Cimburka. Znamená to tedy, že rod z Mouchnic definitivně opouští svou "domovskou" ves.
V dalších zápisech se již Archleb ani Jan nevyskytují. K roku 1406 však máme zaznamenán zajímavý spor. Jeptiška Jitka z Mouchnic zažalovala Erharta z Kunštátu, že jí drží její dědictví, vsi Bolešín a Brt'oví. Mezi Jitčinými zástupci u soudu se objevuje i Mikuláš Roman z Mys1ejovic. Můžeme tedy předpokládat, že Jitka byla blízkou příbuznou Archleba a Jana z Mouchnic (snad sestra?) a zdědila rodinný majetek.