2. část

Rod z Mouchnic náležel k početně velmi silné vrstvě nižší šlechty (v pramenech mohou být její představitelé označování jako zemani, v1adykové, rytíři atd.). Zatímco k vyšší šlechtě - pánům - se počítalo pouze patnáct až dvacet rodů, nižší šlechtu tvořilo na přelomu 14. a 15. století přibližně tisíc rodů. Představa rytíře či zemana, který vládne ze své tvrze a na koni objíždí své vsi (nebo alespoň jednu ves) je však poněkud zavádějící. Šlechtic, který se mohl pyšnit takovýmto majetkem, již patřil k zámožným představitelům nižší šlechty. Čtyři pětiny z celkového počtu všech příslušníků této společenské vrstvy se zřejmě pohybovalo na hranici bídy, nebo si jen stěží udržovalo pranepatrný životní standart. Bylo docela běžné, že chudý zemánek vlastnil jen malou část vesnice, takže se mu po finanční stránce vyrovnal i movitější sedlák. Východiskem z této velmi nevábné situace mohla být služba u panovníka, u bohatšího pána nebo u vysokých představitelů církve. Stále více se však množily případy, kdy šlechtic řešil finanční tíseň a neutěšený výhled do budoucnosti silniční loupeží, přepadáváním pocestných (zejména kupců a měšťanů).
Vladykové z Mouchnic patřili bezesporu k dobře situované, spíše nadprůměrně bohaté střední vrstvě v rámci nižší šlechty. Snad dokonce vlastnili i tvrz, která se sice poprvé připomíná až roku 1497, která však zřejmě existovala již mnohem dříve. Odchodem tohoto rodu však Mouchnice o svou "domácí" šlechtu nepřišly. Od sedmdesátých let čtrnáctého století si v obci buduje majetkovou základnu další zástupce nižší šlechty, rod, který se posléze také začne psát "z Mouchnic". S původními vladyky ovšem neměl nic společného; pocházel dokonce i ze zcela jiné oblasti.
Z pramenů víme, že v roce 1356 kupují bratři Boček a Jindřich (pouze tak jsou označeni v Moravských zemských deskách) za 37 hřiven grošů dvůr s příslušenstvím v Divicích, vsi, která ležela u Krumvíře a později zanikla. O dva roky později Jindřich tento majetek se ztrátou pěti hřiven prodal. Boček uskutečnil několik nevýznamných obchodů. Pro nás by tyto jinak docela tuctové a nezajímavé transakce neměly valný význam - kdyby Boček z Divic nekoupil v roce 1373 hospodu, dvůr a další zboží v Mouchnicích. A nezůstalo jen u jednoho obchodu: v letech 1376 a 1379 dokoupil Boček mlýn a pět lánů v Mouchnicích a další majetek v Komosově.

Roku 13 79 se Boček z Divic z písemných pramenů vytrácí - a v Mouchnicích se objevuje Boček z Mouchnic. Nemáme podchycený žádný záznam, kterým by Boček z Divic prodal svůj mouchnický majetek, navíc oba šlechtici mají manželky shodného jména - Anna. A syn Bočka z Mouchnic Petr operuje s pěti lány, které koupil Boček z Divic. Je tedy velmi pravděpodobné, že Boček, který se původně psal po obci Divice, změnil predikát (příjmení) na "z Mouchnic" - prostě proto, že v Mouchnicích sídlil a vlastnil část obce.
Novému rodu z Mouchnic posléze patřila snad až polovina obce. Boček zemřel roku 1392, kromě manželky Anny, která ho přežila minimálně o šest let, po sobě zanechal syny Jana a Petra a dcery Markétu, Anežku a Kateřinu.
Do jisté míry pikantní sondou do příbuzenských vztahů je příběh, který vyvrcholil až u soudu. Jan Medvídek z Dubčan, manžel Anežky, si od Petra z Mouchnic (tedy svého švagra) půjčil poměrně vysokou částku 30 hřiven grošů s tím, že dlužnou sumu zaplatí své ženě z majetku v Dubčanech. Ani do své smrti to však neudělal a tak Petr musel roku 1406 žalovat Medvídkova bratra Všebora z Dubčan o náhradu. Druhou žalobu podala sama Aněžka: stěžovala si, že po smrti svého muže ji Všebor bránil v převzetí majetku (patrně pozůstalosti) a vymáhala celkovou sumu 50 hřiven. Všebor se pochopitelně bránil. Tvrdil, že se s Anežkou chtěl vyrovnat, ale až na základě výroku nestranných pozorovatelů, kteří by posoudili, na co vše má jeho bývalá švagrová nárok. Peníze zadržel pouze proto, aby Anežku, která toto řešení odmítala, donutil přijít před komisi svědků. Celá pře posléze skončila dohodou, ve které Všebor zřejmě uznal závazky svého bratra. Dlužno ještě podotknout, že Anežka se podruhé provdala za Beneše ze Strabenic.
Zajímavé je, že ani jeden z rodů pánů z Mouchnic nikdy nevlastnil celou ves. Po celé předhusitské období byly majetkové poměry v obci neobyčejně složité. Ani na okamžik se nastalo, že by celou vesnici držel jediný majitel. Naopak, Mouchnice byly rozděleny mezi tři i více vlastníků, kterým patřila vždy jen malá část obce (nikdy ne víc než polovina). Takováto roztříštěnost majetku však nebyla ničím neobvyklým: v roce 1380 existovalo na Bučovicku přibližně čtyřicet vsí a dvě městečka (Bučovice, Nové Hvězdlice). Z tohoto počtu sídel jich byla plná polovina rozdělena mezi dva a vícevlastníků.
Jak už bylo řečeno, k roku 1350 má ve vsi majetek rod z Mouchnic, bratři Maršík Dupník z Vážan a Veliš Dupník ze Sobůlek (respektive jejich synové) a Oldřich Psůtka ze Strabenic. Ten v následujících letech značně posílil svou pozici a roku 1359 prodal již pět lánů zvěřinskému a později litoměřickému biskupu Albertu ze Šternberka. Tuto část obce pak koupil Boček z Divic (a z Mouchnic), který rovněž získal i podíl Markéty z Mouchnic a Stichovic a mlýn od Peška Dupníka ze Sobůlek. Od roku 1391 má ve vsi blíže neurčitelný majetek i rod z nedalekých a dnes již zaniklých Zarůšek: bratři Jakub a Habart, a roku 1437 Vlček ze Zarůšek.

Tyto velmi komplikované majetkové vztahy se postupně vyjasňují: Mouchnice jsou prakticky rozděleny na dvě části (tento stav trval až do poloviny 19. století). Menší část obce prodali roku 1409 již zmínění páni z Cimburka Protivcovi ze Zástřizl, větší díl pak vlastnil Petr z Mouchnic. Ten si svůj majetek ponechal do roku 1437, kdy jej kupuje Zichna ze Zástřizl (patrně již vdova po Herešovi z Bystřice) společně se svým synem Jindřichem z Bystřice a Arnoltic. Po něm pak celý majetek získává jeho syn Protivec z Bystřice a z Mouchnic.